Příběh pěstounky na přechodnou dobu: Kdo jsem, co jsem, co to dělám?

Jsem obyčejná ženská po čtyřicítce. Vždy mě to táhlo k dětem. Sama mám už dvě dospělé děti, ale někde ve mně to stále volalo po dětech. Starat se, ochraňovat, mazlit, povídat si, smát se.
Můj sen se splnil. Stala jsem se pěstounkou na přechodnou dobu.

Co to vlastně je?

Starám se o dítě, které jeho vlastní matka a rodina opustila, nebo se o něj nemohla starat. Zákon stanovuje tuto formu pěstounské péče maximálně na jeden rok.

Moje vlastní děti mi vymyslely pracovní jméno – PUČEMA neboli půjčená máma. Tak začal můj nový život.
První miminko u nás bylo 6 měsíců a dostalo se do adoptivní rodiny. Druhé dítě, holčička, zůstalo 15 měsíců. Po celou tu dobu jsme pracovali i s její maminkou, ke které se pak vrátila. U tohoto dítka to bylo velmi náročné. Do třech měsíců jsme tišili abstinenční příznaky. Práce s maminkou byla velmi zatěžující na mou psychiku. Hlavně proto, že maminka byla velmi mladá a nevyzrálá.
Třetí princezna byla u nás jen měsíc a potom se vrátila do péče své vlastní maminky.
Čtvrté miminko strávilo v naší rodině 8 měsíců. I u něj bylo potřeba se ze začátku vypořádávat s abstinenčními příznaky, které byly důsledkem kouření v těhotenství. Děťátko nám plakalo do pátého měsíce a nešlo utišit. Bohužel i taková miminka jsme v péči měli. Je to pak spousta bezesných nocí, chování, mazlení a tišení absťáků. No, ale pak se vše uklidní, utiší a miminko nám doslova rozkvete pod rukama. Tuto část mám ze všeho nejraději. Miminko se začne usmívat a reagovat na náš hlas. Kouká na nás těma nádhernýma kukadlama a cítí, že je v bezpečí.
Máme už za sebou pár dětiček a u každého bylo pečování úplně jiné. Jedno však bylo společné, pečovali jsme o ně s láskou a citem. Každé z nich mělo jiný osud. Některé šlo zpět k mamince a jiné do adopce.
Všechny děti co byly u nás i ty, co teprve přijdou, máme moc rádi. Bereme je s sebou k přátelům, do restaurace, na výlety, k babičce… Děláme s nimi vše jako s vlastními. Nic nás neomezuje. Vše jim chceme ukázat. Tohle bohužel děti, které jsou v kojeneckém či dětském domově, nemají šanci zažít.
To byl taky ten největší důvod, proč jsem se rozhodla být pěstounka. Žádné dítě by nemělo být opuštěné, a když už se tak stalo, jsme tu my pěstouni a jsme připraveni.
Nikdy netuším, jaké děťátko k nám přijde. To navrhne sociální pracovnice a rozhodne soud. Někdy nevíme dokonce vůbec nic o jejich rodičích a rodinné anamnéze. O to víc je třeba, abych byla pozorná. Pravidelné návštěvy u pediatra jsou samozřejmostí. S neurologem a fyzioterapeutem to platí úplně stejně. Každá odchylka od vývoje je ihned konzultována s lékařem. Správná manipulace s miminkem stojí na prvním místě. Proto se také stále vzděláváme. Pořád je, co se učit a vylepšovat.
Uvidíme po předání a po řádném odpočinku, jaké děťátko se u nás na pár měsíců zabydlí.
Bude to zase takové malé dobrodružství.
Když děťátko předáme do rodiny, máme nějakou dobu na odpočinek. Nikdy však nevím, jak dlouho to bude trvat. A pak najednou zase zavoní telefon se slovy: „Zítra si jedete pro miminko.“
Tak a teď honem! Vše znovu nachystat, vyvařit lahvičky a savičky, sbalit tašku a další den jedeme do porodnice. Zase prožívám ten pocit napětí a očekávání, koho nám to osud přinesl. Jde sestra a nese malý uzlíček. Je to 4 dny staré miminko, zdravé a prý moc hodné. Manžel udělá první foto a já jdu děťátko obléct do našich věcí. Prohlížím ho, je dokonalé, krásná hlavička, rty, dlouhé prstíky. Nepláče, ani oko neotevřelo, spinká. Manžel ho pochová a já mluvím s doktorem, přebírám doklady a lékařské zprávy. Jedeme domů. Začíná další dobrodružství, píše se nový příběh.
Miminko jsme si nemohli vynachválit, bylo dokonalé. Klidně spinkalo, jeho vývoj šel správným směrem. Zažili jsme první úsměvy a povídání. Vždy mě to naplňuje ohromnou láskou k tomu malému stvoření. Jeho biologická rodina o něj nechtěla pečovat a dala souhlas s osvojením.

Dnes už můžu říct, že i tento příběh měl svůj šťastný konec. Miminko je u své adoptivní rodiny. Další stránku tohoto příběhu už píše jeho nová maminka.
My začínáme odpočívat. Pár dní trvá, než se tzv. přepneme. Oblečky jsou vyprané a uklizené, postýlka povlečena do čistého.
Volno trávíme návštěvou kina, posezením s přáteli a širší rodinou. Počasí přeje zimním sportům, a tak přijdou na řadu i lyže. Užíváme si každý den. S manželem jsme tu jeden pro druhého.

Zvoní telefon, je to tu! Slyším, jak na druhém konci úřednice říká, že nás potřebuje nedonošené děťátko. Horlivě odpovídám, ano, ano, jsme připraveni. Miminko ještě není k propuštění, ale můžeme ho navštěvovat na neonatálním oddělení.“ Ano, půjdeme “.
Chystám, co všechno s sebou vezmu – plyšáčka, teploučkou deku. Ať už je zítra. Jdu do porodnice a hlavou mi běhá spousta myšlenek. Zazvoním u dveří a hlásím své jméno. Uvnitř je sestra, která mě instruuje co dělat, obléct si empír, návleky na boty, vydezinfikovat ruce. Přicházíme do pokoje, je tu šero, bliká spousta kontrolek na prosklených boxech. Je jich 6 obsazených. Jdeme k tomu u okna. Pořád nic nevidím, jen peřinku.
Sestra konečně otvírá prosklený boxík. Odkrývá dečku a tam leží to maličkaté stvoření. Leží klidně, rychle dýchá. Vlásky tmavé, krátké, maličkatý nosík, oválné oči, je nádherné, tak maličké. Setra mi ho podává do náruče. Zalije mě vlna něžnosti a citu. Oči mám vlhké a ruce zpocené, ale netřesou se, pěvně drží to malé něžné stvoření. Je to tu, otvírám pomyslnou knihu a začíná se psát nový příběh…
Jak dopadne? Kdo ví…? Dětátko jde do osvojení. Adoptivní rodiče se již na prvním seznámení do děťátka zamilovali. Chtěli s ním trávit každý den několik hodin. Děťátko jak kdyby pochopilo, že to jsou ti, na které čekalo, přijalo je už od druhé schůzky. Rozdávalo úsměvy a nemohlo z nich spustit oči. Je to jedno z nejhezčích a nejmilejších předávání. Předávání je poslední tečka za naší prací. Už od počátku bylo vše ukázkové, od přípravy adoptivních rodičů, kteří dobře chápali všechny postupy a fáze předávání, až po kvalitní práci sociální pracovnice dítěte a doprovázející organizace pěstouna. Cítím pocit blaženosti, jak se vše krásně povedlo. Moje emoční baterie jsou nabité na 100%. Dopřeji tělu odpočinek dostatkem spánku, protáhnu se na výletě a pak budu čekat na kouzelný telefon.

Více zde: https://www.naruc.cz/news/pribeh-pestounky-na-prechodnou-dobu-kdo-jsem-co-jsem-co-to-delam/

AKTUÁLNÍ PROJEKTY

UČENÍ BEZ MUČENÍ je dlouhodobý program pro děti z ohrožených (zejména pěstounských) rodin pro zvýšení školní úspěšnosti. V jeho rámci nabízíme:

  • DOUČOVÁNÍ (individuální, ve skupinách, hravou formou, všechny předměty)
  • KONZULTACE SE SPECIÁLNÍM PEDAGOGEM, DĚTSKÝM PSYCHOLOGEM
  • MOŽNOST SEZNÁMIT SE S ŘADOU POMŮCEK, PRACOVNÍCH SEŠITŮ A LITERATURY, které pomáhají zlepšit školní dovednosti

KONTAKT: Anna Bergerová, tel.: 777 61 00 81

Program je bezplatný, náklady hradíme z grantů a darů. Ze státního příspěvku, který dostáváme pro doprovázení rodin, s nimiž máme sepsanou dohodu, bohužel tyto aktivity hradit nelze.

PODÍVEJTE SE NA KRÁTKÉ VIDEO, KTERÉ JSME MOHLI NATOČIT DÍKY DARU SPOLEČNOSTI ERA:

!!! AKTUÁLNĚ SHÁNÍME PROSTŘEDKY PRO REALIZACI PROJEKTU V ROCE 2018 !!!

 




PROJEKTY V ROCE 2014

 

  • Setkání pěstounských rodin Turnov – Jelenia Góra (PL)  – 30. 5. 2014 v Turnově – téma: Systém náhradní péče pro děti od 0 do 3 let – financováno z příspěvku Města Turnov
  • Podpora náhradní rodinné péče – díky příspěvku výrobního družstva Granát a výtěžku sbírky Pozvedněte slabé! Nadace Euronisa mohly být financovány některé volnočasové, terapeutické a vzdělávací aktivity pro děti z pěstounských rodin

 

PROJEKTY V ROCE 2013

 

  • Centrum podpory pěstounských rodin – příměstský tábor – srpen 2013 v Turnově – aktivity během příměstského tábora pro děti z pěstounských rodin byly financovány z příspěvku Nadace Euronisa
  • Víkend za odměnu – 6. – 8. 9. 2013 v Radostíně u Sychrova – aktivity během pobytu v ozdravovně byly hrazeny z příspěvku Nadace Preciosa a MPSV
  • Pěstounská rodina – můj záchranný kruh – 2. vydání (aktualizované o informace vyplývající z novely zákona o soc. právní ochraně dětí) bylo financováno díky příspěvku České pošty, s.p.

 

PROJEKTY V ROCE 2012

 

  • Hora zážitků –  projekt na podporu dětí z pěstounských rodin, podpora aktivit pro děti – realizace 7.- 9.9.2012 víkendový pobyt  – Drhleny, finanční podpora Nadace táta a máma.  Projekt nabízí dětem terapeutické, relaxační a zážitkové aktivity v krásném prostředí Českého ráje pod vedením  školených pedagogů a terapeutů.
  • Projekt 5P – vzdělávací a terapeutické aktivity pro pěstounské rodiny, finanční podpora Nadace Terezy Maxové dětem. Realizováno od března 2012 do února 2013.
  • Pěstounská rodina můj záchranný kruh – projekt zaměřený na osvětu a popularizaci pěstounské péče v Libereckém kraji, finančně podpořeno Libereckým krajem. V srpnu byla vydána brožura – průvodce pěstounskou péči v Libereckém kraji v nákladu 600kusů. Tisková zpráva k vydané brožuře zde TZ brožura – CPR Náruč.doc. Brožury jsou dostupné přímo v Náruči, na sociálních odborech městských úřadů, sociálním odboru krajského úřadu, v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Liberci.
  • Centrum podpory pěstounských rodin – komplexní a systematická podpora pěstounských rodin v regionu, podpořeno MPSV. Projekt zahrnuje vzdělávání, terapie, setkávání rodin, poradenskou a metodickou práci s rodinami, přímou pomoc v rodinách – péče o děti, příměstský tábor pro děti.

 

PROJEKTY V ROCE 2011

Pěstounská rodina můj záchranný kruh – září 2011- odborný seminář pro pěstounské rodiny Libereckého kraje s doprovodným kulturním a psychosociálním programem pro děti – místo konání Centrum Babylon Liberec – akce za finanční podpory Libereckého kraje

PROJEKTY V ROCE 2010

V říjnu 2010 realizován víkendový pobyt rodin v Rokytnici nad Jizerou, který finančně podpořila Nadace Euronisa z výtěžku sbírky Pozvedněte slabé

PROJEKTY V ROCE 2009

V prosince 2009 byl zahájen Projekt 4P (poradenství, péče,pomoc, partnerství), který celý finančně podpořila Nadace Terezy Maxové dětem, projekt byl ukončen v prosinci 2010. Obsahem byla setkávání rodin, vzdělávání, poradenství, terapie pro děti.

PROJEKTY V ROCE 2008

První projekt 3P (poradenství, péče, pomoc) – 2008. Projekt podpořila Nadace Terezy Maxové. Zahájena byla pravidelná setkávání rodin, opakovaně se jich účastní více jak desítka rodin.

Město Turnov ocenilo náhradní rodičovství

 

V neděli 10. 12. 2017 se uskutečnilo v Centru pro rodinu Náruč, z. ú. již 10. vánoční setkání pěstounských rodin. Pěstounské rodiny vítala vánoční atmosféra, světla svíček a drobné pohoštění v podobě teplého nápoje a vánočního cukroví. Pro děti a dospělé byl připraven zajímavý program. Na setkání zavítala místostarostka Mgr. Petra Houšková a vedoucí odboru sociálních věcí Mgr. Hana Kocourová, které za Město Turnov předaly pěstounským rodinám dárkové balíčky plné dobrot jako výraz díků za jejich poslání.

Vánoční setkání se tradičně těšilo hojné účasti pěstounských rodin. Náhradní rodiče sdíleli své radosti a starosti. Děti si mezitím mohly vyrobit ozdoby na stromek a anděly. Krásné výtvory dětí, s radostí v jejich očích, vzápětí putovaly do rukou jejich pěstounských rodičů. Dospělí byli poté pozváni k hudebnímu programu, kde si mohly děti vyzkoušet různé jednoduché hudební nástroje a všichni jsme si společně zazpívat vánoční koledy.

Pěstounům děkujeme za jejich péči, starostlivost a lásku, kterou dávají svým přijatým dětem. Pro děti a náhradní rodiče máme přání poklidných a pohodových Vánoc. K novému roku přejeme všem mnoho radosti a spokojenosti. Rovněž děkujeme Městu Turnov za jejich zájem a podporu pěstounských rodin.