Posted on

Víkendovka s pěstounskými rodinami

Letos v září jsme opět vyrazili s našimi pěstounskými rodinami do Krkonoš. Opět nás potěšila hojná účast našich pěstounů a jejich dětí. Víkend se nám opravdu vydařil, celé tři dny nás provázelo hezké počasí a dobrá nálada. Pěstouni se aktivně zapojili při vzdělávacích seminářích, které v sobotu a neděli patřili lektorce Mgr. Johaně Mertové. Ráno před vzděláváním se mohli pěstouni protáhnout a naladit a celodenní vzdělávání při cvičení jógy.  Děti byly veselé, milé a živé… tak to má být J

Hlavním tématem vzdělávání byla Sebeúcta a stabilita života dítěte v pěstounské péči. Míra vlastní sebeúcty ovlivňuje další život lidí, zejména to, jak jsou schopni přijímat nové výzvy, ale i vyrovnat se s neúspěchy. Pěstouni hledali s lektorkou Johanou odpovědi na otázky: Mají děti v NRP vysoké sebevědomí? Co všechno má vliv na vývoj sebeúcty? Jak konkrétně může pěstoun ovlivnit, aby dítě mělo sebeúctu? Pomohou pěstounovi ve výchově dítěte v pěstounské péči tělesné tresty? A jak jdou dohromady tělesné tresty a budování sebeúcty dítěte? Jak se může chovat dítě, které se necítí v bezpečí a jak mu pěstoun může konkrétně pomoci a jak k němu přistupovat?

Otázky to nejsou jednoduché a nezřídka kdy jdou do hloubky. O to víc si ceníme všech zúčastněných pěstounů za jejich činorodost, kdy o otázkách přemýšleli, společně sdíleli své myšlenky, prožitky a zkušenosti. Potěšili nás rovněž kladné reakce pěstounů na výběr lektorky, která je zaujala svým milým, aktivním a pozitivním přístupem.

Nesmíme zapomenout na děti! Ty byly letos báječné… a možná ještě báječnější J Pro děti jsme měli v době vzdělávání náhradních rodičů připraven program a aktivity přizpůsobené jejich věku. Děti se aktivně zapojovaly do připravených činností.

Děkujeme všem pěstounům nejen za účast a aktivitu při víkendovém vzdělávání, ale především za jejich lásku, obětavost a trpělivost při péči o děti. Máme obrovskou radost, když vidíme na „vašich“ dětech pokroky, kterých by bez vaší láskyplné péče neudělaly. Víme, jak náročné to občas je a o to víc nás těší, když vidíme, jak děti rozkvétají, jak boří své obranné zdi a jak dokážou roztáhnout křídla!

Za to vše patří poděkování také dětem, za všechny bubáky, se kterými se musí rvát, za to, že když upadnou, dokážou vstát a i přes někdy velkou bolest jít dál!